Problémy, s nimiž se současné školství potýká … vyhoření vyučujících, dále pak nezájem, neosobní přístup, klišé, rutina, ironie i alkoholismus … nedostatek úcty (Úctu a důvěru mezi učiteli a dětmi i mezi dětmi).
„Řekla bych, že se u nás stále ještě hodně přeceňuje význam kolektivu a naopak se často podceňuje rodinné prostředí.“
Každý všední den od devíti hodin, konec okolo jedenácté. - To jsou ale jen dvě hodiny výuky denně. Na prvním stupni základních škol děti tráví běžně ve škole čtyři až pět hodin (včetně přestávek). Není to nedostatečné? - Není to málo, když si uvědomíte, že oproti běžné škole ušetříme čas, který tam učitel musí věnovat organizačním záležitostem, zodpovídání dotazů dalších žáků, zkoušení, kontrole domácích úkolů, komunikaci s jednotlivými žáky apod.
Pedagogická psychologie ukazuje, že v menší skupině jsou vzdělávací výsledky lepší. Optimální velikost skupiny jsou 2 – 3 žáci, u skupiny nad šest žáků výkonnost výrazněji klesá.
Škola promarní značné množství času, kdy se učitel zabývá zajištěním a organizací vyučování, poskytováním informací, řešením problémů jednotlivých dětí, zkoušením apod. Je velká pravděpodobnost, že určitá část žáků se v takových chvílích neangažuje. Je totiž zcela běžná věc, že část dětí nedává pozor, když má jistotu, že učitel zkouší jiného žáka a jim nehrozí nebezpečí. Učitel občas vykládá látku tak, že některé děti nechápou, o čem je řeč, zatímco jiné se nudí, protože jsou v poznání mnohem dál. Jestliže rodič učí jedno dítě, tyto situace prakticky nemohou nastat a čas k učení je tak využíván mnohem efektivněji.
Škola pravidelně ohrožuje dítě zkoušením. Zkouška představuje stresovou situaci. Opakovaný zkouškový stres snižuje obranyschopnost organismu, podílí se na chronickém únavovém syndromu. U dětí, které nejsou úspěšné, se k tomu přidává fakt, že nejsou schopny mít situaci pod kontrolou a nemohou se jí ani vyhnout. Škola tak těmto dětem dává dobrou příležitost ke vzniku tzv. naučené bezmocnosti (Seligman). Naproti tomu doma není důvod psát typické prověrky ani zkoušet klasickým způsobem. Rodiče totiž mají šanci mít dokonalý přehled o výkonnosti dítěte na základě toho, že je učí (tzv. curiculum based assessment), případně co dítě dělá (performance based assessment). Doma také odpadá větší díl nepříliš funkčního srovnávání se spolužáky.
Je nepochybné, že vztahy s vrstevníky hrají významnou roli v rozvoji dítěte. V USA zjistili, že DV děti se učí ročně cca 800 hodin. To dává značný prostor pro bohatou volbu volnočasových aktivit. V rámci těchto aktivit absolvují DV děti řadu kontaktů s vrstevníky (ukazuje se, že mají více zájmových činností).