Pokud se bavíme o soukromém vlastnictví dat, bavíme se o soukromých informacích ve formě počítačových dat. U těchto dat vlastník vyžaduje, aby k nim neztratil možnost přístupu a aby k nim neměl přístup někdo jiný. Správné je, aby tato počítačová data vlastník také vlastnil fyzicky.

Zde je klíčové si položit otázku komu patří úložiště, kde jsou data uložená a komu patří prostory se tato úložiště nacházejí - zda je vlastní majitel dat, případně jaký má k těmto úložistím a prostorám přístup on a případně někdo jiný.

Soukromá data by ideálně měla být uložena na úložišti jejich vlastníka v jeho prostorách. Měl by nad nimi mít plnou kontrolu, možnost je přemístit, trvale odstranit, nebo třeba dočasně znepřístupnit. Vlastník by své informace měl mít (nejen obrazně) ve svých vlastních rukách.

V roce 2015 bylo běžné mít svá soukromá data na úložištích patřícím třetím osobám. To ale určitě není správné. Je totiž nutné vložit svou důvěru nejen v samotného majitele úložiště, jeho správců, nastavení a bezpečnost jejich systémů, ale také v přenosovou cestu mezi mezi úložištěm a zažízením uživatele. Mnohé události ukazují (ať informace s nálepkou Snowden, nebo odhalované obrovské bezprecedentní chyby v základních systémech), že tato důvěra není možná a zdá se tedy být pošetilé nadále takto svými daty nakládat.

Ukládat svá data u třetích osob by mohlo dávat smysl pouze za předpokladu, že data tam posíláme dostatečně šifrovaná a zároveň jsou dostatečně zabezpečené klíče k těmto šifrám.

Cloud je marketingový pojem zahrnující mnoho technologií a konceptů. Nicméně nejběžněji bývá cloudovou službou právě problém, že data jsou uložena na úložištích třetích stran někde v internetu.